OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Bobby Ellsworth řečený „Blitz“ má pořádně tuhý kořínek. Nejenže (snad definitně zdárně) překonal strašáka rakovinového nádoru, ale zocelen prošlými útrapami navíc opětovně míří do zorného pole všech fanoušků i kritiků s třináctým (s)killem svých OVERKILL. Nechybí samozřejmě tradiční jištění, stálý kumpán DD Verni kryje hutnou baskytarou bok a nám tedy nezbývá než odkrýt tajenku, jakým směrem se legendární newyorští thrasheři vydali tentokrát.
Od úvodního hrábnutí do strun je jasné, že tradiční zbraně zůstaly zachovány a plně v pohotovosti. Tedy nabroušený kytarový riff, pořádně vytažená baskytara s ocelovým stiskem a Ellsworthům nezaměnitelně skřehotavý ječák. Od prvního výkřiku v "Devil By The Tail" se zakousne do uší a nepustí je z mučivé vibrační agónie až do poslední sekundy závěrečné "I Rise". S touhle sirénou skladby stojí a leží, konečně jako vždycky. Materiál má tentokráte asi nejblíže ke klasickým albům typu "The Years Of Decay" nebo "Horrorscope". Možná to bylo záměrem, možná ne, každopádně nazvučení kytar je hodně tradiční a byť se pochopitelně jedná o pěkně „žhavý“ zvuk, naprosto zmizelo koketování s módní rozplizlostí, v minulosti docela často využívané. Ku prospěchu věci, podotýkám. Společně s mlaskavými šlapáky slušné maso! Jak známo, OVERKILL se vůbec neštítí dravého modelu punku a ani novinka „umta-umta“ pasáže nepostrádá. To vše v rozumné míře. Prostě takový malý průřez kariérou, od rychlonohých kvapíků s nezvratnými důkazy Blitzovi extra kadence v chrlení slov, přes beglajtové hody pravaček obou kytaristů až po mučivě pomalé kousky, kdy se riff jen tak pomaloučku plazí a kudrnatý umrlec s tvářičkou věčného mladíčka chraptivě sípá mrazivá poselství. Časté sborové halekačky do refrénů jsou stálou obchodní značkou.
Tak jak? Můžeme v souvislosti se „zabijáckým boxem s pořadovým číslem třináct“ hovořit o návratu ke kořenům nebo ne? Osobně se přikláním spíše k názoru, že ano, i když ty kořeny samozřejmě prorůstají pouze do určité hloubky. Takhle zkušená partička by těžko kdy vypustila nějaký archaický zmetek, takže ten pocit drobného ohlížení se zpět vyvěrá spíše s celkové nálady kompletu, popřípadě z poslechu. Dejte si sami tu práci s vlastním rozhřešením. Stále totiž hovoříme o vysoce kvalitní visačce, OVERKILL lze hravě rozeznat mezi tisíci podobných a to je deviza k nezaplacení. Jestliže prvotřídního thrashe celosvětově ubývá, pak tahle deska vám dá otevřeně pocítit jeho intenzitu!
OVERKILL nahráli průsečík celou svojí dosavadní tvorbou. Pravdou je, že náladou a zvukem se komplet hlasí spíše ke starším sourozencům, ovšem není to žádný invalida z domova důchodců. Zuby má ještě všechny svoje a umí jimi pořádně hryznout. Okuste sami, pokud vás už teď nebrní dásně.
7 / 10
Bobby 'Blitz' Ellsworth
- zpěv
DD Verni
- basa
Derek Tailer
- kytara
Tim Mallare
- bicí
Dave Linsk
- kytara
1. Devil By The Tail
2. Damned
3. No Lights
4. The One
5. Crystal Clear
6. The Sound Of Dying
7. Until I Die
8. Struck Down
9. Unholy
10. I Rise
Scorched (2023)
The Grinding Wheel (2017)
White Devil Armory (2014)
The Electric Age (2012)
Ironbound (2010)
Immortalis (2007)
ReliXIV (2005)
Killbox 13 (2003)
Wrecking Everything (live) (2002)
Bloodletting (2000)
Coverkill (1999)
Necroshine (1999)
From The Underground And Below (1997)
Fuck You And Them Some (1997)
The Killing Kind (1995)
Wrecking Your Neck - Live (1995)
W.F.O. (1994)
I Hear Black (1993)
Horrorscope (1991)
The Years Of Decay (1989)
Under The Influence (1988)
Taking Over (1987)
Fuck You (EP) (1987)
Feel The Fire (1985)
Vydáno: 2003
Vydavatel: Spitfire Records
Stopáž: 50:23
Produkce: Colin Richardson
Po dlouhých letech opět parádní deska od Overkill,která je plná chytlavých skladeb a skvělých nápadů.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.